Z pamětní knihy železniční stanice Český Těšín 2. díl

Na Těšínsku nebylo mezi polskou a německou armádou žádných větších bojů, neboť Němci silným nasazením motorizovaných a pancéřových jednotek polskou obranu prorazili a přepravili se přes řeku Olzu,

jelikož polská armáda na ústupu předtím vyhodila do vzduchu všechny mosty přes řeku.

V oblasti zdejší železniční stanice strhla se přestřelka mezi polskými vojáky a četou německého wehrmachtu, kteří Poláky zatlačili na ústup. Staniční budova byla poškozena od střel. Provoz na trati byl zcela paralyzován stahujícím se polským vojskem, které zlikvidovalo telegrafní a telefonní vedení, části tratí, výhybek a zabezpečovací signalizační zařízení. Doprava zde byla přerušena až do 20. září 1939, kdy byl opět zahájen provoz na všech tratích. Území bylo přebráno administrativně i bezpečnostně německými úřady a Těšínsko si Němci zabrali k říši. Nazvali je Olsagebiet. Po 20. září 1939 byli železniční zaměstnanci znovu povoláváni do služby německých drah DRB a podobně jako za Poláků nedostávali ihned plat, nýbrž je záloho 20 RM (Říšská marka německy Reichsmark, zkratka RM) týdně. To dělalo v přepočtu zhruba 200 Kčs (Koruna československá). Až začátkem roku 1940 byl zaměstnancům přesně stanoven.

Dne 25. listopadu 1940 byly všem občanům na Těšínsku doručeny tiskopisy za účelem sčítání lidu a stanovení národností. V souvislosti s tímto ustanovením se občané hlásili k národností slezské, české, polské a německé. K slezské národnosti bylo přihlášeno větší procento lidí žijících na Těšínsku. Zároveň se snímali všem občanům otisky prstů.

Všeobecně byl ze strany Němců vyvíjen nátlak na české obyvatelstvo žijící na Těšínsku, a především na pracovníky železnice, aby se zřekli národnosti české a přihlásili se k národnosti slezské. Následkem toho bylo, že na železniční stanici zůstal pracovat pouze 20 českých

železničářů. Zbytek byl Němci přeložen do různých stanic. Do konce okupace Těšínska jich zde pracoval jen pět.

Občané, kteří se přihlásili k slezské národnosti tzv. Šlonzácí měli povinnost nastoupit do německé armády a mnozí se již zpět živý nevrátili. Ovšem potřeba získávat větší počet vojáků pro třetí říši (pojem třetí říše německy Drittes Reich je jedno z označení nacistického Německa 1933–1945) donutila Němce přestat uznávat slezskou národnost a zavedli na Těšínsku takzvané Volkslisty (listina, která měla za cíl zařazení obyvatel na Němci dobytém území za druhé světové války do kategorií podle kritérií „vhodnosti“ sestaveným dle Heinricha Himmlera), která je rozdělila do čtyř skupin.

Volkslistu č.1 dostali ti, kteří měli českou, nebo německou národnost a požádali o německé státní občanství, popřípadě se nějak zasloužili pro německou říši. Němci vybírali jen ty nejlepší z nejlepších.

Volkslistu č.2 dostal jen ten občan, který se prokázal, že chodil do německých škol a jeho chování nebylo na závadu německým úřadům.

Volkslistu č.3 dostali jen ty občané, kteří nebyli Němcům nebezpeční a byla vydávána pouze prozatímně Čechům a Polákům.

Volkslistu č.4 tzv. auf wiederruf, dostávali Češi a Poláci, kterým Němci nevěřili, že by z nich byli spolehlivý a řádní občané třetí říše.

V té době se mnozí občané těmto Volkslistám bránilo, ale našlo se poměrně i hodně těch, kteří o ně dobrovolně žádali a snažili se tak dosáhnout převážně dobrého postavení v práci, nebo si jinak zajistit lepší životní existenci. Bohužel ne jinak tomu bylo i u pracovníků na železniční stanici. Zapření české národnosti prospělo občanům pouze za německé okupace, nikoliv však po osvobození a znovunavrácení Těšínska tehdejší Československé republice. Během války byla na železnici úřední řečí němčina a ani mezi sebou se zaměstnanci dráhy nesměli bavit česky.

Prvním přednostou stanice Český Těšín, kterou Němci přejmenovali na Teschen Hbf. byl oberinspektor Nagel bývalý inspektor Československých drah-ČSD, jenž dříve služebně působil v Moravské Ostravě. Ten byl následně vystřídán Üjtenem z Oldenburku. Koncem roku 1940 ujal se vedení stanice Český Těšín místo inspektora Üjtena vrchní inspektor Franz Hurka bývalý výpravčí vlaků a staniční úředník. Železniční stanici vedl až do konce německé okupace Těšínska.

Provoz na dráze během války byl plynulý. Těšínem často projížděly vojenské transporty německé armády, lazaretní vlaky, transporty s vězni a prokazatelně zde projel směrem na Polský Těšín vlak s českými dětmi z Lidic. Když se na frontě situace začala měnit v neprospěch Německa, klesala panská povýšenost nejen českých Němců, ale i Němců říšských, kterých zde ve stanici ať již na tzv. Maschinenamtě (strojní kancelář), nebo na Verkehrsamtě (dopravní kancelář) pracovalo na 350. Začátkem roku 1945 se začali strategicky stahovat z Českého Těšína a koncem dubna jich zde zůstalo jen několik jedinců.

Dne 17. dubna 1945 byl vydán ředitelstvím německých říšských drah v Opelln, rozkaz, že se žádný zaměstnanec železniční stanice nesmí vzdálit ze svého pracoviště, nebo trvalého bydliště. Kdo by nařízení nerespektoval, utekl, nebo se jinak vzdálil z pracoviště byl by považován za vojenského zběha a odsouzen německým válečným soudem odsouzen k trestu smrti. Před koncem dubna 1945 byla nařízena evakuace a z 31. dubna na 1. května téhož roku počali Němci ničit mosty, propustě, telefonní a telegrafní vedení včetně zařízení stanice. Dne 2. května 1945 se jim ještě podařilo vypravit evakuační vlak s cenným zařízením železniční stanice včetně tajných dokumentů, který se podrželo zadržet ve směru na Frýdek-Místek ozbrojenou skupinou frýdeckých odbojářů. Ukořistěné zbraně z německého evakuačního vlaku jim pomohli ho zdržet až do příchodu Rudé armády, jenž následující den 3. května 1945 vstoupila do Českého Těšína a město tak osvobodila od posledního zbytku německé armády.

Použité fotografie ze souhlasem fotopolska.eu a Petra Molitora.

Pamětní knihy, ze kterých převážně čerpám (archív SOKA) a přepracovávám do literární podoby je nutno brát, jako informace, které se nemusí opírat o historická fakta. Povětšinou jsou zapsány s určitým časovým odstupem a pisatel sám je přirozeně ovlivněn dobou a svým pohledem na dění, které popisuje.