Horničtí účastníci zájezdu aneb jak se natáčí pornofilm

V 90, letech minulého století, kdy započal boom vycestovat kdekoliv a za čímkoliv, dorazil i do podzemí našeho dolu. V partě jsme měli několik nadšenců takzvaných filmů pro dospělé.

Jako jedni z mála v té době vlastnili videorekordéry a slušnou sbírku videokazet s lechtivou tématikou. Určitě si mnozí vzpomenou na společné večery strávené u podobných majitelů videorekordérů, kde se jejich obýváky proměnily v zaplněný kinosál. Jedinečný český rychlodabing mnohdy přiváděl přítomné i při těch nejodvážnějších scénách k burácivému smíchu. Nebudu zabíhat do podrobnějších detailů, aby se mé vyprávění nezvrhlo v něco, co nechci.

Prostě skupinka našich fandů neuměleckého znázornění lidského těla objevila v časopise LEO (první erotický časopis v roce 1990) zajímavý inzerát, jenž lákal na zájezd po stopách natáčení pornografických filmů v Budapešti. Denně o tom vedli vzrušené debaty, že někdy zapomínali i na to, co bylo jejich úkolem během pracovního dne. Téma to bylo vskutku zajímavé a záhy nacházeli i v podzemí mnoho posluchačů chtivých rozšíření si erotických fantazií.

Toho roku panovala úmorná vedra podobná těm, které zrovna zažíváme letos. Většina hornických rodin využívala možnosti volně vycestovat i do jiných míst než k Balatonu, Černému moři, Rujáně či Baltu. Raději zamířili na Jadran, nebo ještě jižněji.

Jen našich pět smyslných chlapů stálo po šichtě před vedoucím úseku a žádali o dovolenou, že jedou na společný zahraniční zájezd do Budapešti. Ten neměl moc velkou ochotu uvolnit tolik lidí najednou a tím omezit plynulost těžby. Ovšem byla mu přislíbena porno kazeta VHS a jako bonus Barack pálenka. Myslím, že až ten druhý dárek definitivně rozhodl.

„Tyś Je piekny cyp!“ zaryl do Boguša Edek, „To mu kupisz, ale ze swoigo“! Boguš zareagoval:“ Objecać ni ma grzych, dowolenki mómy, ni“?

No a za pár dnů Boguš, Edek, Slávek, Olda a Justyn odjížděli  Volkswagen busem z roku 1975 (název cestovní kanceláře si již nepamatuji) na vytouženou cestu. Řidič vyinkasoval od každého dva tisíce korun československých se slovy, že je dopraví ke kanceláři maďarské cestovní agentury do Budapešti, kde se jich ujmou organizátoři projektu a šlápnul na plyn.

Cesta ubíhala s očekáváním příjemných zážitků velmi rychle a už řidič zastavuje v jedné z budapešťských ulic. Následně vytáhl mapu, na které cestovatelům ukázal červený bod, kde se nachází údajná kancelář. Vysvětlil jim, že tam nemá povolení k parkování, těch sto metrů dojdou i pěšky, a s úsměvem na rtech se rozloučil.

Naše pětice se pěšky vydala k určenému cíli. Nebylo to ovšem jednoduché pro našince najít v Maďarsku ulici, natož budovu. Za pomoci rukou a směsicí slovenštiny, češtiny a polštiny jim konečně pouliční trhovkyně ukázala dům, kde by se kancelář mohla nacházet. Bingo! Z dálky už na ní byla vidět reklama Hungar erotic tour.

Zrychlili své kroky v očekávání milého přijetí, ale už za malý okamžik zůstali stát jak opaření horkým čajem. Velká skleněná výkladní skříň byla celá polepena oznámením v několika světových jazycích. Zavřeno, CLOSED, zamknięte, geschlossen, zatvorené, ???????, cerrado.

Naši účastníci zájezdu „Jak se točí porno“ byli po návratu podezřele málo výřeční a na otázky zvědavců odpovídali vyhýbavě. Pak tiskem proběhla krátká zpráva o podvodnicích, kteří svým nekalým jednáním vylákali od klientů nemalou finanční částku za příslib nevšedních zážitků.

Přiznat, jak to všechno prasklo, našel odvahu pouze Boguš, který nám povyprávěl, co se pak následně událo.

Když jim došlo, že se pravděpodobně stali obětí podvodu, nejdříve chtěli „wytrzaskać po pyszczysku“ Edka, jenž s tím cestovatelským nápadem přišel. Ten je v pudu sebezáchovy raději pozval do nejbližší „czardy“ (hospody). A tam se kupodivu dočkali i erotické podívané.

Obsluhovala tam servírka nahoře bez. Objednávali si jedno pivo za druhým jen, aby mohli co nejčastěji vidět její bujné poprsí navlhlé od pivní pěny. Když našim cestovatelům zůstalo jen na zpáteční jízdenky vlakem, byl čas se zvednout. Východ z restaurace jim ale zatarasil udělaný vyhazovač a požadoval od každého dvacet forintů jako odměnu pro servírku.

A to už dál popisoval svými slovy Boguš:“ „Jo by tym cztyrym cypóm doł takigo slepenca (to je několik facek za sebou daných tak rychle, že to vypadá jako jedna). Joch im musioł zapłacić cug z moich 50 marek, coch mioł zaszitych we fusekli, aby my wubec do chałupy dojechali!“ A nakonec smutně dodal:“Teraz se kupim guwno, a ni ty videokazety s Cicciolinum, na kiere żech ty marzeny mioł“.