No. shodou okolností jsem v říjnu 1968 narukoval do Bohumína-Šunychlu k VŽPS . Tedy po dvou měsicích nebylo po Sovětech v Bohumíně ani stopy. Kam tak rychle asi zmizeli?

26. října 1968 se pak přesunula do Frenštátu pod Radhoštěm, kde byla do roku 1990 velká posádka sovětských vojsk čítající tři tisíce důstojníků a vojáků (především tankistů a dělostřelců), kteří zde žili i se svými rodinami. Pravděpodobně.

Bylo mi šest, když jsme toho kalného rána s bratrancem skrze půdní okno sledovali nízko létající burácející letadla. Bylo jich nezvykle moc a létala přímo nad nad námi, což bylo nové. Dřív jich bylo míň a létala více vlevo, nad Krčí. (Nová dráha na Ruzyni ještě nebyla...).

Haldy hlíny v místech, kde je dnes depo metra Kačerov, se ježily hlavněmi děl, občas odtud zaštěkal kulomet. Dodnes prý máme v omítce několik kulek - tenkrát byla úplně čerstvá, snad den, dva stará. No, jestli tam jsou, přikryl je březolit, takže to zjistí až ti, kteří budou dělat omítku novou...

Táta tenkrát přijel z práce pozdě. Dělal na Ruzyni leteckého mechanika... U rozhlasu se střílelo,musel se podívat i tam, máti mu z oka borovou vodou vyplavila kus omítky...

Všude houkaly sirény, sanitky jezdily s československými vlajkami a zelené ereny a červené a modré robury s bílými prapory s červeným křížem uprostřed.

Spousta lidí umřelo, statisíce doplatily na to, že se svobodně nadechly. Miliony pak na to, že couvly...

A dnešnímu prezidentovi je milejší stakan vodky zadarmo na ruské ambasádě než vyjádření úcty a podpory všem, kteří tenkrát zvedli prapor svobody, proti tankům, dělům a kulometům...

Hanba.

Možná bych s Vámi i souhlasil p.Vitho, tedy krom posledního odstavce.

Jde totiž o to, já jsem též srpen 1968, na rozdíl od vás, jako už plnoletý prožil a leccos tehdy, i později zažil. Ale že bych měl potřebu si zde "přihřívat svou polívčičku" na to opravdu nejsem stavěný. V tomto na rozdíl od Vás s prezidentem p.M.Zemanem naprosto souhlasím.