Hornické skopičiny II.

Příběh, který vám nyní popíšu, nechci, aby vyzněl tak že v dole přes samé srandičky není čas na práci. Ba právě naopak při každodenní dřině v horku a prachu se ještě najde chvilka, kdy se černé tváře horníků roztáhnou do úsměvu.

Dva veteráni.domácí archiv

Nebudu líčit zlomyslnosti jako protažený řetěz přes rukávy fárací blůzy uzamčen rozklepaným šroubem nebo natřené telefonní sluchátko mazacím tukem.

 Jen zmíním že takové jedno sluchátko si na ucho přiložil i nepříliš oblíbený ředitel dolu, který v té době (1988)zastával vysokou stranickou funkci v tehdejší České národní radě.

To kluky přivádělo k smíchu ještě pěkně dlouho.

V našem kolektivu  pracoval nějaký Vladek.Měl už něco odfáráno a zkušenosti mohl rozdávat.

Mladší kluci z party k němu vzhlíželi a když měl slovo vyseli mu na rtech.Služebně starší  důlní veteráni  věděli o Vladkovi že je sice výborný fachman ale taky velký čtverák.

Jednoho dne při svačině si Vladek povzdechl že neví co má dělat prý se mu doma okotili vodní opičky které nazýval “vasermunky“ tudíž bude muset některé utratit.

Netrvalo dlouho a na vějičku se nechal nalákat Toník.Vyptával se co to jako jsou ty opičky jak se chovají a podobně.

Rodilí vypravěč Vladek věrohodně popisoval radosti které s“vasermunkama“ prožívají jeho děti.

Jak opičky milují vodu, kde s nimi dovádí a potom se ukládají ke spánku do velkého talířového lustru zavěšeného v obyváku.

Tonda jelikož měl zrovna dva malé kluky žil tou představou, jakou by jim udělal radost nabídl se, že opičky odkoupí.

Dva týdny byl ještě napínán aby počkal jelikož opičky jsou ještě moc mladé a závislé na matce.

Mezitím zbytek party, která se mimochodem dobře bavila, vymýšlela jak předání uskutečnit.

Toníkovy bylo doporučeno, ať si sežene starý kufr navrtá do něj díry opatří si banány a za prodej zvířátek postačí láhev Karpatské brandy.Nemusí nikde jezdit zboží se mu přiveze v neděli do Třince na vlakové nádraží.

Přišla neděle a my jsme nastoupili v Karviné na rychlík do Žiliny.

Když vlak dobrzďoval ve stanici Třinec bylo vidět milého Tondu, jak netrpělivě přešlapuje na perónu v ruce loďák z první republiky celý proděravělý pod paží pár banánů v druhé ruce sítěnku s lahví brandy.

Kupé vlaku zaburácelo smíchem nebylo síly se zvednout ani vystoupit a do toho ještě vyděšený Toníkův pohled na vagón, ze kterého nikdo nevystoupil.

Loňského roku jsem potřeboval něco nakoupit v OBI.Při procházení mezi regály najednou uslyším známý hlas jak se prodavače dotazuje zdali to otočné uchycení je dostatečné pevné protože má doma velkou želvu a chtěl by ji na krunýř přidělat židličku aby ho vozila po zahradě.

Uhádli jste milí čtenáři byl to Vladek!