Z pamětní knihy železniční stanice Český Těšín 1. díl

Snad to moc nepřeženu, když si dovolím poznámku, že v Českém Těšíně nebude moc obyvatel, kteří doposud nenavštívili nádražní budovu, nebo se dokonce ještě neprojeli po některé ze železničních tratí,

které jsou a nebojím se to napsat hlavní dopravní tepnou protínající naše město. Vlastně, tak nějak ji vnímáme, jako samozřejmost, ale to, že má na Těšínském Slezsku za sebou bohatou historii se vám budu vlastními slovy převyprávět a vtáhnout vás tak do doby dávno minulé. Předem chci váženého čtenáře upozornit, že mé zpracované poznatky budou vycházet s informací, které zaznamenalo několik přednostů železniční stanice do pamětní knihy či služebních deníků a v žádném případě je nelze brát, jako suplování odborných historických faktů. Nyní se tedy přenesme o téměř století zpět a nahlédněme do vzpomínek lidí možná i vašich předků, jenž v té době žili a práce na železnici byla jejich denním chlebem.

Úvodem

Traťový úsek přidělený stanici Český Těšín k vedení pamětní knihy probíhá na trati Český Těšín – Frýdek Místek, kde se v tomto obvodu nacházejí stanice Ropice, Střítěž a Hnojník a na trati košicko-bohumínské, kde se nacházejí zastávky Podobora a Zpupná Lhota.

Stanice Český Těšín v Slezsku na Těšínsku a od řeky Olše, která tvoří hranici mezi republikou Československou a Polskem, je vzdálená asi 500 metrů. Oblast zdejšího dopravního úřadu náleží k městu Těšínu, které dle starých pověstí bylo založeno v roce 810 po Kristu třemi bratry z rodu Piastovců, Češkem, Leškem a Bolkem, kteří po namáhavém bloudění v hlubokých lesích sešli se u studánky a s radosti nad setkáním založili později kolem tohoto místa, město, které nazvali Těšínem.

Město Těšín s okolím tvořilo vévodství a vévody bývali povětšinou synové z rodu Piastovců anebo Opolanů. Teprve po rozdělení vévodství v roce 1362 bylo město Těšín osamostatněno, jako knížectví těšínské a v roce 1398 stalo se pak lénem českých králů. Po vymření mužského rodu Piastovců v roce 1625, zůstalo knížectví těšínské u královské koruny české a následně přiřčeno Karlu Lotrinskému. Dědičně pak přešlo na císaře Františka Josefa I., manžele císařovny Marie Terezie a později na císaře Josefa II. Po smrti císaře Josefa stala se dědičkou knížectví těšínského jeho sestra Marie Kristina, později dědictví přešlo na arcivévodu Karla a po něm vše podědil jeho syn Albrecht. Jeho smrtí získal dědictví synovec Bedřich, který během I. světové války projevoval vůči českému národu značnou nenávist. Těšínský lid ho nenazval jinak než „Markýz Géro“ postrach Slezska.

V roce 1888-1889 bylo započato rozšiřování kolejiště v Těšíně. Byly nově zřízeny koleje 1, 8, 3 a 5 na nákladním nádraží císaře Ferdinanda. V témže roce zde bylo vystavěno obrovské skladiště pro výdej zboží a výtopna. Správa dráhy zakoupila pro své zaměstnance soukromé domy čís.183 a 184, aby vyřešila bytovou nouzi, která zde panovala. Zajímavostí je realizace točny instalované v roce 1891 a k ní dobudování nového kolejiště.

V roce 1911 vzniká nová místní dráha Těšín-Velké Kunčice. To už se v Těšíně stýkají tři dráhy. Začátkem I. světové války je dobudována nákladní rampa a nová úřední budova. I v tom válečném období panoval na železnici nebývalý ruch. Košicko-bohumínská dráha obstarávala svým personálem veškerou staniční službu i pro severní dráhu císaře Ferdinda vlastně až do roku 1919 než bylo osamostatněno.

Přednostové stanice Těšín od založení Košicko-bohumínské dráhy

Od roku 1868 do 1870 – Tilboth

                1870 do 1871 – Wilhelm Gustav

                1871 do 1879 – Schicke

                1879 do 1890 – Kohn Karl

                1890 do 1902 – Galent Jakub

                 1892 do 1920 – Klein Josef

Po prvním listopadu 1921 bylo provozní ředitelství změněno na provozní správu Košicko-bohumínské dráhy v jejíž čele stanuli vrchní inspektor Šeda Josef a dva radové Dr. Kutáč a ing. Černý.

1914-1918

V době I. světové války má Těšín už hodnou část své historie za sebou. Dne 6. září 1914 přesídlilo ředitelství drah ze Lvova do Těšína, ale setrvalo zde jen do 26. srpna 1915.

7. prosince roku 1914 přešlo do Těšína vrchní velitelství rakousko-uherské armády včetně celého hlavního stanu a zůstalo zde až do smrti císaře Františka Josefa. V mezidobě byl Těšín terčem častých návštěv německého císaře Viléma. Dne 11. února 1915 navštívil Těšín po železnici i bulharský král Ferdinand se svým ministerským předsedou Radoslavem. Dokonce 17. listopadu 1915 do města zavítal i turecký vládce s doprovodem.

Na podzim 1918, kdy se kdysi mocná říše rakousko-uherská spolu s Německem a jeho spojenci po porážce rozpadla, nastalo konečně osvobození a konec germanizačním snahám Němců a Rakušanů na Slovanském a Slezském obyvatelstvu. Prohlášení samostatného československého státu dne 28.října 1918 nebylo v Českém Těšíně žádným způsobem oficiálně prezentováno, ta to zpráva byla šířena cestujícími až později se objevila v novinách, které byly na Těšínsko pro ten účel dodány. Po plebiscitu v roce 1920 připadla celá Košicko-bohumínské dráha Československé republice včetně části bývalé severní dráhy císaře Ferdinanda na trase Kojetín-Český Těšín.

Vlastní dějiny stanice a dopravy v ní (rok 1921-1938))

Dopravní úřad Český Těšín je stanicí pohraniční, jak z hlediska státních hranic, tak i s polskými státními drahami PKP. Dále mezilehlou stanicí na trase Košice-Bohumín a výchozí stanici na trati Český Těšín – Kunčice nad Ostravicí a Český Těšín – Frýdek-Místek. Stanice Č.Těšín pozůstávala ze dvou nádraží, a to z košicko-bohumínského a ze státního bývalého nádraží severní dráhy císaře Ferdinanda.

Vznik košicko-bohumínské dráhy spadá do roku 1869, kdy byla slavnostně zahájená doprava po jednokolejné dráze v úseku trati Bohumín-Těšín v roce 1871. Původní budova nádraží košicko-bohumínské dráhy byla vystavěna po její levé straně u císařské silnice (dnešní ulice Jablunkovská). Po vybudování trati Kojetín-Bílsko (bývalá severní trať císaře Ferdinanda) byla v roce 1888 vystavěna nová staniční budova vpravo od tratě (dnešní nádraží). Důležitým mezníkem v dopravě bylo převzetí Košicko-bohumínské dráhy do provozu Československých státních drah 1. listopadu 1921. Tomu předcházelo zrušení služební řeči v německém jazyce a od 1. července 1921 se služební řečí stala čeština. V srpnu roku 1922 byla sloučena staniční služba Český Těšín Košicko-bohumínské dráhy se stanicí Český Těšín ČSD. Novým přednostou stanice byl jmenován vrchní revident Josef Laštovica, který svou funkci vykonával až do roku 1938, než přešlo pod polskou správu. V době od roku 1922 šel život dráhy běžným tempem, stanice byla vybavena modernějším zařízením, byly provedeny různé adaptační práce. Zaměstnanci pracovali rádi a s láskou, vážili si práce, neboť pracovali nejen pro sebe, ale i pro nově vzniklou Československou republiku.

Prvního října 1938 došlo k obsazení Těšínska a v týž den obdržela zdejší stanice rozkaz z ředitelství státních drah v Olomouci k urychlené evakuaci. Evakuovány měly být veškeré cenně věci z železniční stanice. Tento rozkaz byl obdržen v 15 hodin a 05 minut, a ještě téhož dne v 19 hodin odjížděl poslední evakuační vlak směrem k Frýdku. Nepopsatelné bylo loučení železničářů, kteří nemohli odjet a se slzami v očích se loučili s těmi, kteří odjížděli do druhé Československé republiky, jelikož netušili ani, kde budou pracovat a bydlet.

Ještě téhož večera těsně po odjezdu posledního evakuačního vlaku vtrhli do Českého Těšína polské civilní skupinky, aby připravily neklidnou noc českým zaměstnancům, kteří uposlechli výzvy československých vládních činitelů a setrvali na svých pracovních místech. Tedy ještě dříve, než předávající velící generál Hrabčík předal odstoupená místa polskému velení. Po vstupu polských vojsk na území Těšínska byla splnomocněnci PKP (polska kolejova panstwa) dne 3.října 1938 předána veškerá správa nad provozem drah. Službu konající čeští železničáři byli plně nahrazeni zaměstnanci polských drah PKP. Bývalí zaměstnanci české národnosti, kteří prošli výběrem se zařadili do služby na dráze dne 20. října 1938.

Vedením stanice Český Těšín-Cieszyn Zachodni se ujal vrchní assesor Kniotek bývalí přednosta stanice v Polském Těšíně, ale po dvou měsících ho vystřídal Žarnowsky, který zde působil po celou dobu polské správy a jeho náměstkem se stal Zamarski. Prvního září roku 1939 Hitler napadl Polsko a co Polákům dal jim zase vzal. Německé vojsko je vytlačilo z Těšínska a začala 2. světová válka.

Konec první části.

Fotografie použity se souhlasem FOTOPOLSKA.EU a Maciei Dembiniok

Pamětní knihy, ze kterých převážně čerpám a přepracovávám do literární podoby je nutno brát, jako informace, které se nemusí opírat o historická fakta. Povětšinou jsou zapsány s určitým časovým odstupem a pisatel sám je přirozeně ovlivněn dobou a svým pohledem na dění, které popisuje.