Horníci a krása bez závoje

18. 01. 2019 15:28:11
Tento příběh, ač se může zdát někomu málo pravděpodobný se skutečně odehrál a jeho původ započal, jak už u podobných mých povídek bývá zvykem u svačiny, nebo při dlouhých cestách na odlehlé pracoviště důlními chodbami.

. Do Vánoc roku 1977 chybělo pár měsíců a o to více na šachtě platilo heslo “Překonej sám sebe a vytrvej!“

A tak při jednom takovém důlním trempinku, kdy jsme ověšení různými hadicemi a nářadím šlapali prašnou chodbou na ještě prašnější pracoviště nikomu se řečnit nechtělo. Do toho našeho funění a těžkého oddychování se ozval Vladek:“ Už mum dost takych galeji, furt enym v robotě nima času ani kaj za děvuchama zajit“! Otevřel tím debatu, ke které se přidal Štefan:“ Tento rok na silvestra sa nebudem pozerať na starů mamu ako drichme v kresle pri televízii ale vyrazím niekde do nočného podniku“. „Szwagier z Krakowa mi pravil“: zareagoval Tadek:“že tam na Sylvestra v barach sum stripterky“. Všichni jsme s otočili jeho směrem a naše lampy ozářili jeho kulatou tvář. Z koutku úst mu stékala hnědá slina z rozžvýkaného tabáku, což znamenalo, že v ten moment mluví vážně. To už se nechal slyšet Jéňa:“ Hele volové koukal jsem v Těšíně do výlohy Čedoku a nabízej tam zrovna silvestrovskej zájezd do Krakova“. Už si ani nepamatuji kdo tu třídenní výpravu v tom Čedoku zajistil. V paměti se mi odvíjí jen čtvrtek odpoledne 29. prosince 1977, jak sedím v Karose ŠD11 a se mnou Vladek, Štefan, Jeník a Francek. Tadka manželka nepustila.

Na hraničním přechodu v Českém Těšíně jsme zmateně vypisovali celní prohlášení s vyváženýma věcmi ono se pak mohlo lehce stát, že při zpáteční cestě, pokud nebudou v seznamu hrozilo by jejich zabavení. Peníze, které se vyváželi nad limit určený celním prohlášením našly úkryt v kovových madlech autobusu a alkohol se přelíval do bandasek na čaj. Ještě štěstí, že řidič zájezdového autobusu sebou vozil pilku na kov jinak by se nás většina nedostala ke svým „zašitým“ penězům, které madlem zapadly mimo dosah prstů. Projelo se českou pasovou a celní kontrolou to už někteří naši valutový „pašeráci“ měli z nervozity do krve ohryzané nehty, a to nás čekala ještě prohlídka na polské straně. Kupodivu to tam vše proběhlo nad rámec očekávání, protože silvestr byl za dveřmi a láhev Staré myslivecké přišla kontrolním orgánům zrovna vhod.

Čekalo nás ještě jedno napínavé zastavení, a to ohledně výměny peněz. Vše probíhalo jako ve špionážním filmu. Krátce po výjezdu z města Cieszyn se za našim autobusem objevil bílý Mercedes s posádkou jak vystřiženou z americké gangsterky, která posunky naznačovala, aby náš řidič zastavil. Byli to polští veksláci, kteří s perfektní zručností roztáčeli štočky bankovek a člověk si při výměně musel dávat velký pozor na jejich hbité prsty.

Za nějaký čas nás už přivítalo vánočně vyzdobené a naladěné polské město Krakov, které doslova na každém našem kroku nás vtahovalo do své bohaté historie. V té době s přihlédnutím k našemu věku nás sice více zaujala zpráva průvodce Čedoku, že součástí silvestrovského kabaretního pořadu se skutečně očekává i krása bez závoje.

První to samozřejmě okomentoval Jeník. Před lety přišel na šachtu z Prahy a hned si nás začal dobírat, že na to nemáme „ksichty“ ani světáckou zkušenost, jelikož taková návštěva kabaretu vyžaduje jiného chování než takové, když se nalíváme pivem v hospodě Na Brandýse. Pokud mu koupíme doutník osobně nás uvedu do víru vášně, jak byl podle jeho slov zvyklí v Praze. Honzík sice trošku zadrhával, pokud ho něco emotivně zasáhlo, ale v ten moment nám připadal jako suverén znalý poměrů, a tak jsme mu ten doutník nakonec koupili.

„Uprzejmie wejść”: zval nás uvaděč a usadil nás k dlouhému stolu přímo pod pódiem. A Silvestr 1977 mohl začít. Každý jsme po očku sledovali Jendu snažíce se ho co nejvíce napodobovat ať nejsme za burany. Ten si objednal láhev vína a vzápětí ta samá lahvinka stála i před každým z nás. Vladek si chtěl objednat pivo ovšem výhružný Jeníkův pohled jeho rozhodnutí změnil.

Popíjeli jsme víno, ochutnávali jednohubky s kaviárem, chladilo se šampaňské a kabaretní program nabíral ty správné obrátky. Konečně. Na podium za doprovodu podmanivé hudby doslova připlula tančící žena kyprých tvarů v kostýmu Šeherezády. Letmí pohled jsme věnovali Jendoví, zdali je vše v pořádku. Ten se spokojeně pohupoval na židli pokuřujíc darovaný doutník. Ve tváři se mu zračil pohled jako od Jeana Paula Belmonda z filmu Borsalino.

Blýskavé oblečení zvolna opouštělo tělo tanečnice, až zůstala pouze ve spodním prádle olemované peřím nějakého cizokrajného ptáka. Světlo v sále ztrácelo na intenzitě až úplně pohaslo. Vidět byl jen Honzův doutník, jenž se žhavil v rytmu jeho vzrušeného dechu. Seděli jsme všichni těsně vedle sebe. Jeník uprostřed nepřestávaje se houpat na židli. Zář reflektoru sledovala závěrečnou část výstupu umělkyně. Prudce odhodila vrchní díl krouživým pohybem si stáhla spodní díl dámského prádla a za mocného virblu přímo nad naším stolem udělala gymnastický prvek zvaný most. Své odhalené ženství nedbale zakryté péřovým boa nasměrovala přímo na našeho světáka z Prahy.

Ten za výkřiku, který zde raději nebudu citovat roztáhl ruce jako by chtěl obejmout celý svět snažil se udržet židli v rovnováze. Bohužel gravitace zvítězila. Na zem sebou stáhl i kolegy, kteří seděli po stranách. Z vyděšené tanečnice se světla reflektoru přesunula pod pódium mezi spadané sklenice od vína a stažené ubrusy na chaoticky vyhlížející klubko mužských těl, kteří si vědomi trapasu, jenž je postihl se snažili urychleně postavit na nohy. Čím snaha byla větší tím méně se to dařilo. Sál burácel smíchem. Diváci si nejspíše mysleli, že vše je součástí programu, a hlavně Jeníka odměňovali potleskem, jelikož ten ve snaze se něčeho zachytit a urychleně si stoupnout stahoval ze stolů jeden ubrus za druhým. Vše trvalo do té doby než na nás uvaděč a obsluhující personál se slovy:“ Panowie są pijani, spadaj!”vykázali mimo hlediště. Před větší ostudou už nás zachránila přicházející půlnoc a s ní Nový rok 1978.

Doslov.

Jak se říká, že všechno zlé může být i k něčemu dobré, tak po té neslavné příhodě v Krakově přestal Jenda úplně zadrhávat. V roce 2008 oslavil své šedesáté narozeniny na které nás pozval. Probíralo se toho hodně, ale to naše krakovské story nám připomněl až v závěru oslavy, na kterou objednal striptýzovou tanečnici.

Z úcty k tragicky zahynulým horníkům na dole ČSM ve Stonavě dne 20.12.2018 své povídaní zveřejňuji až nyní a ne, jak jsem měl původně v plánu na Silvestra 2018. Děkuji za pochopení.

Autor: Milan Čierny | pátek 18.1.2019 15:28 | karma článku: 31.55 | přečteno: 2113x

Další články blogera

Milan Čierny

Havíř Gajda - dřisty z hornické sabatory Díl první – Prezident

Hornická sabatora to je vlastně pracovní kabela, ve které se nachází, co takový horník potřebuje, aby vydržel celou směnu v uhelně včetně dobré nálady.

18.1.2023 v 16:26 | Karma článku: 33.74 | Přečteno: 1991 | Diskuse

Milan Čierny

Těšínský kat

Vážení čtenáři, kteří jste nakloněni mému vyprávění o těšínské historii. Rád bych Vám za vaši přízeň poděkoval a pro letošní rok se s vámi rozloučil zajímavým povídáním.

5.12.2022 v 11:59 | Karma článku: 20.09 | Přečteno: 1004 | Diskuse

Milan Čierny

Za tajemstvím Těšínska V. díl

Troufám si tvrdit, že v Českém Těšíně nebude člověka, který by nevěděl, nebo něco nezaslechl o těšínské hvězdárně, i když ta už je dlouhodobě pro veřejnost uzavřena.

29.9.2022 v 15:49 | Karma článku: 9.41 | Přečteno: 317 | Diskuse

Milan Čierny

Za tajemstvím Těšínska IV. díl

Díl čtvrtý: Po stopách tiskárny Karla Prochasky - Černé umění mělo na Těšínsku bohatou tradici. Vždyť jen na území města Těšína se nacházelo několik, po celém světě vyhlášených, tiskáren.

5.8.2022 v 7:45 | Karma článku: 12.87 | Přečteno: 390 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Ladislav Jakl

Dělají z nás ženy! Nebo jen hlupáky?

Jsme všichni obětmi tajemného spikleneckého experimentu, kdy pomocí přísad do potravin globální vládci nadělají z chlapů zženštilé hermafrodity, neschopné plodit děti?

28.3.2024 v 18:55 | Karma článku: 22.19 | Přečteno: 327 | Diskuse

Milan Šupa

Čerpejme sílu ke vzestupu z prožití reality Ducha

Myslím, tedy jsem! Tato slova jsou lež! Jsou omylem! Kdo je akceptuje, sází na falešnou kartu a promrhává svůj život. Ztotožňování vlastní jsoucnosti s rozumem a myslí je tou největší tragédií, která nás může postihnout.

28.3.2024 v 16:13 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 41 | Diskuse

Jiří Herblich

Slovo, které radí člověku je Božské tím, že chápe princip Božství

Kdo najde slovo své jako Božské tím, že uvěří. Ten najde slovo společné jako svoje a bude to slovo Boha v člověku.

28.3.2024 v 6:28 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 24 | Diskuse

Yngvar Brenna

Jakou chcete budovat společnost aneb pryč s Velikonocemi

Skutečně je to něco, za co máte utrácet peníze i čas a úsilí, abyste ty dopady potírali, či alespoň pokoušeli, byť zcela marně, zmírnit? Přece jde o to, jakou chcete budovat společnost.

28.3.2024 v 1:56 | Karma článku: 15.13 | Přečteno: 288 |

Jan Andrle

Nový oblek

Jak slíbil, tak udělal. Sliby se mají plnit, že. A já to stihnu nejen do vánoc, ale dokonce do velikonoc. Tady to je, přátelé blogeřníci.

27.3.2024 v 22:17 | Karma článku: 19.76 | Přečteno: 505 | Diskuse
Počet článků 48 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 993

„Všechno v dějinách se opakuje. Je úplně jedno, kterého dne si tuto větu přečtete - kterýkoli den prokazuje její správnost.“ — Erich von Däniken švýcarský spisovatel a záhadolog 1935
 

 

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...

Stále víc hráčů dobrovolně opouští Survivor. Je znamením doby zhýčkanost?

Letošní ročník reality show Survivor je zatím nejkritizovanějším v celé historii soutěže. Může za to fakt, že už...